Kapitoly z historie Moravan

SLOVO ÚVODEM
Moravany jsou obcí velmi starou. První písemná zmínka o nich je až z doby před 750 lety. Už dříve tu však stávala tvrz se svými pány a kolem ní se rozkládala malá osada. Bývala tu i zájezdní hospoda (dnes je na jejím místě postavena administrativní budova zemědělského družstva) a u ní zastavovali formani, putující se svými koňskými nebo volskými potahy a nákladem zboží z Homích Uher a Čech do Německa i dál. Cestovali po známé Trstenické stezce. V zájezdních hospodách nacházeli odpočinek, jídlo a nocleh. Bývaly tu ohrady pro jejich zvířata a náklad. Po krátkém odpočinku putovali dál. Tvrz pánů z Moravan stávala v místech bývalého zdravotního střediska a v dávných dobách zanikla ohněm. Při výkopových pracech byla v těchto místech nalezena vrstva popela a spáleného jílu. Zbytky valu, který ji kdysi chránil, jsou vidět dodnes za zdí čp. 13 - Vichrovy vily. Obec se pomalu rozrůstala. Její obyvatelé přežili války, požáry, živelní pohromy. Znovu a znovu budovali svá sídla, ale už ne ze dřeva, ale z kamene a hliněných cihel - báchoru. Při opravách starých domů se s nimi setkáváme dodnes. Vždy tu žili pracovití lidé. Svědčí o tom zápisy v kronikách, či knihách pamětních. Před více než sto lety tu byla zřízena první spolková mlékáma v Čechách. Cukrová řepa se zpracovávala v místním cukrovaru. Také škola tu byla postavena před více než sto lety - podle některých pramenů tu byla už koncem 18. století. Starší sta let je i místní Sokol, Sbor hasičů, nádražní budova (právě teď se dokončuje nová budova), knihovna a další. Naší obcí prochází také 50. rovnoběžka. Pročtěte s námi stručné poznámky, které jsme vybrali ze starých kronik. Buďme hrdi na slavnou historii naší obce a přičiňme se o to, aby Moravany dělaly čest svému jménu i nadále. Máme k tomu všechny předpoklady ... 

Z DÁVNÝCH VĚKŮ
Moravany leží na mímé stráni, skloněné k severu. Lesů tu nikdy mnoho nebylo, snad jen Dubovec s rybníkem Valkoušem, připomínaným ještě v 15. století. Ten byl později vysušen a v roce 1836 prodán císařským erárem lidem, kteří si tam postavili své chatrče a sdělali pole. Kdysi v 16. a 17. století, za pánů z Pernštejna, tu bývaly četné rybníky: Moravanský měl rozlohu přes 81 ha, v Krtech býval rybník Krtinec - měřil 1,55 ha, u Platěnic, kde je osada Platěnsko, měl rybník 66, 7 ha. Dále tu byly Jiřičky s 8 ha a už zmíněný Valkouš s 12,71 ha. Tyto rybníky byly za německé kolonizace vysušeny a v roce 1782, za vlády císaře Josefa II., přeměněny na ornou půdu a pastviny, rozparcelovány a přiděleny jednotlivým osadníkům, převážně německým. V osadě Moravanský bylo tehdy 170 obyvatel, žijících ve 33 domech, rozmístěných podél cesty ve dvou řadách. Každý osadník měl nárok na 12 jiter půdy. Za stavení a pozemky platili vrchnosti 18 grošů ročně. 
Zajímavá je i další skutečnost: právě v Moravanském začali pěstovat zelí. Obliba této zeleniny se potom rozšířila do okolí. Treudorf, dnešní Platěnsko, mělo původně 13 domů a 99 obyvatel. Spolu s osadou Jiřičky, které měly jen 5 domů, tvořily celek. Později je rozdělila trať na Choceň. Platěnsko připadlo k Platěnicím, Jiřičky ke Slepoticím. Naše obec je tedy osadou velmi starou, jak ukázalo i nedaleké pohanské pohřebiště u Platěnic s nádobami ze žárových hrobů s bronzovými předměty, tzv. slezsko-plátenické kultury. 
První písemná zmínka o obci je z roku 1244, kdy se podle dějin Františka Palackého připomíná Přibyslav a jeho bratr Nižbor z Moravan, kteří byli svědky Otakarova listu Litomyšlského ze dne 25. 3. 1263. Byli to vladykové Moravanští. Jejich tvrz stávala na severozápadní straně obce (v místě bývalého zdravotního střediska ). V dalších letech jsou uváděni jako majitelé Ludvík, Hošt, Hron, Bartoš, Zdislav a Oldřich. Z pozdějších držitelů je znám Habart z Lomnice sezením na Moravanech, který přitiskl svou pečeť ke známému stížnostnímu listu r. 1415 proti upálení Mistra Jana Husa. Dále následují Smil, Jan, Zdeněk, Bemard - všichni z Moravan. Koncem 15. století patřily Moravany rytířům Slepotickým ze Slepotic a Sulevic. Markvart Slepotický je prodal r. 1500 Čeňku Dašickému z Barchova a ten je spolu se statkem dašickým prodal roku 1507 Vilémovi z Pernštejna. Koncem 16. století, od r. 1588 náležely k rychtě Moravanské ještě Bělešovice, Platěnice, Turov a Slepotice. Na panství bylo odsud odváděno ročně: 3 kopy a 34 slepic, 10 kop a 7 vajec. Na kontraktě robotním z roku 1781 je podepsán jako rychtář Matěj Krátký a Josef Holý. 
Po smrti Marie Terezie byl její syn Josef II. častým hostem v našem kraji. V té době se budovala pevnost Josefov a opevňovalo se město Hradec Králové. Josef II. na tyto stavby dojížděl a povšiml si, kolik půdy není pravidelně odběláváno. Povolal proto nové osadníky z pruského Slezska, kde mnozí obyvatelé - po odstoupení této země od Koruny České - nechtěli být pruskými poddanými. Tak bylo na pardubickém panství v letech 1780-1872 založeno celkem 13 osad.

TRSTENICKÁ STEZKA
V dobách dávno minulých, kdy zemské hranice kryly husté lesy, vedla naším krajem významná cesta. Směřovala z Prahy přes Hrdlořezy, Úvaly, Český Brod, Kolín, Přelouč, Pardubice, Moravany, Slepotice, Vraclav, Vysoké Mýto do Trstenice a dál na Moravu. Měla téměř souběžný směr od Litomyšle až po Pardubice s řekou Loučnou. V Pardubicích u Zelené brány se na ní vybíralo mýto. Touto cestou se ubírali do Čech nositelé křesťanství, bratři Cyril a Metoděj. Roku 1108 se po ní vracel kníže Svatopluk z výpravy Uherské. Cestovali po ní formani s vysoko naloženými vozy z Čech až do Itálie. Honívali po ní stáda skotu, prasat, koní, ale i husí hejna. Kronikář poznamenává, že "husáky" v Moravanech neviděli rádi, protože nemajíce dostatek vlastního krmiva, trhali došky ze střech domů a stodol. Odpočinek, čerstvé koně pro přepřah a stravu pro pocestné zajišťovaly zájezdní hospody. V Moravanech to bývala Tobiáškova hospoda čp. 1, kde je dnes administrativní budova zemědělského družstva.

KOSTEL A FARA
V roce 1806 projížděl naší obcí korunní princ, pozdější císař Ferdinand V. a místní osadníci si na něm vyžádali ustanovení kněze a výstavbu fary, což se uskutečnilo již v roce 1808. Do té doby dojížděl do našeho kostela farář z Rovně, ale jen třikrát za rok. Farní kostel sv. Petra a Pavla byl znám již v době předhusitské. Zřejmě patřil k tvrzi. Původní kostelík, který stával na místě dnešní fary, nebo v jejím těsném sousedství, býval dřevěný a v jeho okolí byl hřbitov. Kostelík - podle J .Rosůlka - byl poměrně bohatě vybavený .Vlastnil Sthorný kalich, měděnou gotickou monstranci z r. 1677 a měděné, pozlacené ciborium z r. 1844. Věž kostela stála samostatně, byla pobita prkny a kryta šindelem. V roce 1817 byly v kostele umístěny varhany, zakoupené za 50 zlatých v Kunvaldě. Moravanský chrám byl už ve staré době farní a v roce 1350 byl odstoupen biskupství litomyšlskému. Ve věži bývaly čtyři zvony. Tento kostelík zřejmě při některém z velkých požárů shořel. Základ k výstavbě nového kostela byl položen v r. 1782. Je postaven ve slohu copovém z vinarského kamene. Oltářní obraz je od malíře Ignáce Velse z Litomyšle z roku 1817. Oltářní kámen s ostatky sv. Acháze a Voršily vysvětil sám Arnošt, arcibiskup pražský, v roce 1624. Pocházejí tedy ze starého, dřevěného kostelíka. Na kostelní věži byly umístěny dva zvony až do roku 1816, kdy byl jeden z nich odebrán vojáky pro válečné účely. Srdce z tohoto zvonu bylo dlouhá léta uloženo pod schody na kůr . Nová budova fary, jak ji známe dnes, byla vystavěna ve dvacátých letech tohoto století na místě vyhořelé fary.

NAŠE ŠKOLA
Místní mládež docházela do Slepotic, kde měli školu pro své děti již od roku 1765. Moravanská škola byla zřízena zároveň s farou v r. 1808 a byly k ní přiškoleny i děti z Platěnic a Platěnska. Ve školním roce 1852-3 ji navštěvovalo 125 žáků. Ve staré školní kronice si učitel Josef Wiesner v roce 1872 ztěžuje: "Při příchodu mém do Moravan byla škola v tak bídném stavu, že pisatel těchto řádků chtěl resignovat. Budova školní téměř k sesutí byla a aby aspoň k obývání byla, vymohl k nutným opravám na c. k. Okresní školní radě 180 zlatých. Učebna i obydlí byly nějakou krátkou dobu k svým účelům postačitelné, když však se opět objevila padající omítka a podpěry povolovat počaly, neštěstí nějaké k očekávání bylo, oznámeno to c. k. Okresní školení radě ..." Budova této školy byla zhotovena roubením, měla dvě třídy a kabinet. Mnozí ji ještě pamatují: stávala na rohu Slavíkovy zahrady u kostela. Přesto, že byla dřevěná, přežila všechny zhoubné požáry, které ji jako zázrakem těsně minuly. Nezbývalo, než postavit školu novou. V roce 1874 bylo zahájeno složité jednání a přes všechny možné těžkosti bylo vybráno i staveniště. Stavební plán zhotovil stavitel Brož z Pardubic, pozemek byl zakoupen od Anny Krátké z Moravan. Za korec půdy bylo zaplaceno 510 zlatých a stavělo se. Škola byla slavnostně otevřena na sv. Václava v roce 1879. Po mnoha úpravách a přestavbách slouží svému účelu dodnes. Na počátku tohoto století zasáhl významně do kultumího a společenského života Moravan a okolí tehdejší učitel Eduard Navrátil. Byl zároveň předsedou Sokola, vydával časopis Vzdělání lidu s přílohou Vzkříšení a Květy. Zasloužil se o výstavbu sokolovny , kde byla umístěna i obecní knihovna, čítající tehdy 1 400 svazků a 90 časopisů. Byla chloubou obce - a je jí dosud. V pozdějších letech byla u školy zřízena tělocvična a upravena zahrada. Hojně navštěvovaná byla i Lidová škola hospodářská a od ledna 1922 i Všeobecná živnostenská škola pokračovací. V tomto roce bylo ve škole zavedeno elektrické osvětlení. Přístavbou v letech 1976-8 se podstatně zvětšily prostory tříd, školní družiny a jídelny .Byla postavena i tělocvična a v suterénu umístěna nejen klubovna, ale i dílna s keramickou pecí. V prosinci roku 1994 se začal budovat 2. stupeň. Byl postaven na již stojící budově mateřské školy, přístavbou dalšího patra. Práce byly zakončeny o prázdninách 1995, a hned v září se zde začalo učit.

ŽELEZNICE
V roce 1843 byla zahájena výstavba železnice a o rok později byl slavnostně položen základní kámen k budově nádraží. Původní projekt Ing. Pemera, budovatele této trati, prý vedl přes Slepotice k Vysokému Mýtu, protože od Moravan až k Chocni byly bažiny. Přesto bylo nakonec rozhodnuto v náš prospěch. První parní stroj projel zkušební jízdou obcí 26. června 1845. Na stavbě dráhy pracovalo 400-500 lidí. Od moravských hranic do Prahy bylo jen 15 stanic! Na slavnostním otevření trati byl přítomen i František Karel, tehdejší arcivévoda rakouský dne 20. srpna 1845. Vlak se vzácnými cestujícími se v naší stanici zdržel celých šest minut. Byl pozdravován ranami z hmoždířů, střelbou z pušek, hudbou a jásotem přihlížejícího davu. V té době projíždělo tratí 85 vlaků denně. Růst nádraží došel dalšího rozmachu v roce 1898, kdy se do Moravan stáhly skupiny "bratránků" a "železničních tovaryšů", aby vybudovali dráhu z Chrudimi do Borohrádku, přistavěli a rozšířili dosavadní nádraží. Původní trať měřila 56 km a povýšila Moravany na železniční křižovatku. Doprava na této trati byla zahájena 26. září 1899. Výstavba železnice vyvolala potřebu nového hostince u trati směrem na Platěnice. Bývala to Valáškova hospoda, dnes už zbouraná. Vedle ní stávala mýtnice, kde se vybíralo mýto od jedoucích povozů na udržování cesty k Platěnicím. V roce 1854 byla na nádraží zřízena pošta. Později byla umístěna v cukrovaru. Telegraf byl v obci zřízen v roce 1847. Vybudováním železnice nastala doba rozkvětu průmyslu, což se výrazně projevilo na významu a vzrůstu obce. Více se stavělo, přibývalo domů i občanů, ale i pracovních ph1ežitostí. Původně samostatná osada Dubovec tím postupně splynula s Moravany. Výstavba dráhy změnila celý život obce. Začal průmyslový rozmach Moravan. Postupně tu vznikaly: v r 1870 cukrovar, v r. 1882 sušáma čekanky, o dva roky později spolková mlékáma. Objekt sušámy převzal po jejím zrušení pan Ruml z Platěnic a zavedl tam výrobu cementového zboží. V době krize však i tento podnik zanikl. Během druhé světové války převzal objekt bývalé sušámy pan Voženílek (závod VEKAV), dnes jsou tam opravny ČSAD. Cukrovar zanikl v roce 1928. Spolková mlékáma, první svého druhu v Čechách, vyráběla různé sýry, jemné čajové máslo, tvaroh a jiné. Po několika letech však zanikla a byla přeměněna na výrobu mýdla. Také ta však existovala jen krátkou dobu a zanikla.

VÝSTAVBA SILNIC
Silnice od kostela, kolem cukrovaru až k hranicím Slepotic byla budována v roce 1895. O rok později se stavěla silnice od bývalé obecní kovárny (dnes sklad sběrných surovin ) až po hranice Kostěnic. Při této stavbě se přišlo na vršku "Krty" na řadu lidských koster, po křesťanském způsobu položených pravidelně vedle sebe. Kdo a kdy je tam pochoval, nevíme. Silnice do "Stezek" byla budována v r. 1913 a byla dlážděná. Zároveň byly upravovány chodníky a kanalizace na návsi i jinde a zahájena výstavba silnice k Moravanskému. V roce 1893 byla náves osázena lipami, které ji zbobí dodnes, i když řada stromů je už podstatně mladší. Záloženský dům na náměstí - nynější radnice - byl postaven v roce 1900 Rolnickou záložnou, založenou už v r. 1883. Při sčítání lidu v r. 1900 bylo u nás 189 rodin s 852 obyvateli ve 126 domech. Z toho bylo 846 katolíků, 2 evangelíci a 4 židé. V roce 1906 vznikla v Moravanech tzv. Raifaisenka. Byla umístěna v čp. 119 - dnes hostinec u Paličků. Poskytovala levné úvěry na nákup hospodářských potřeb a strojů. Tato Kampelička spolupůsobila při založení Strojního družstva, které zase bylo základem pro vznik Jednotného zemědělského družstva. Moravany byly tedy na přelomu 19. století na značné výši průmyslového rozmachu. Krize koncem 30. let našeho století nás připravila prakticky o veškerý průmysl. Zůstali jen malí řemeslníci a strojíma pana Doudy, který vyráběl hospodářské stroje po způsobu malých továren.

SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ
Sbor dobrovolných hasičů byl v Moravanech založen roku 1880. Jeho ustavení předcházela celá řada velkých ničivých požárů. Tak např. 20. března 1837 shořelo při velkém ohni 34 domů a 18 stodol, 10. března 1859 zaniklo ohněm 26 domů a 13 stodol, většinou dřevěných. Znamená to, že po obakrát vyhořela větší polovina obce. Starostové Moravan, Slepotic, Platěnic a Bělešovic proto rozhodli o založení Sboru hasičů se sídlem v Moravanech. Věděli, že v boji s tímto nebezpečným živlem jedinec nic neznamená. Byly vypracovány první stanovy a ze sbírky občanů zakoupena stříkačka. Spolek se rychle rozrůstal o nové činné i přispívající členy. Po získání prvních zkušeností a také majetku se začal dělit. Nejdřív se odpoutaly Slepotice a Bělešovice, později se osamostatnil i Sbor v Platěnicích. Hasičská kůlna, kde byl skladován majetek spolku, byla vybudována v roce 1892 a stávala v horní části obce. Byla u ní umístěna i obecní váha. Při výstavbě nové silnice na Slepotice byla zbořena. Spolek vlastní zajímavou, pečlivě vedenou kroniku a ručně vyšívaný, velmi cenný spolkový prapor .V kronice se dočteme o založení ženského oddílu, o odboru samaritánském, založeném v roce 1925, atd. O čtyři roky později byla zakoupena první motorová stříkačka za 48 000 Kč. V roce 1942 bylo zakoupeno první auto. Sbor měl štěstí na obětavé funkcionáře, jak o tom svědčí zápisy o pořádání tak náročných akcí, jakými byly župní sjezdy, soutěže, plesy , maškarní průvody obcí a další, jakož i celá řada uznání a cen, které vlastní. Nová hasičská zbrojnice, vybavená garáží, spolkovou místností, výčepem a kuchyňkou, byla vybudována svépomocí v letech 1967-8. V loňském roce byla napojena na skupinový vodovod, který výrazně zlepšil možnosti zásahu při požáru. 

SOKOL
V dobách útlaku a poroby českého národa v letech 80. a 90. minulého století vznikaly vlastenecké spolky, které měly za úkol sdružovat vlastence k povzbuzení mravních, vlasteneckých a tělesných sil národa. V roce 1882 byla v Platěnicích založena Čtenářská beseda, která se stala podnětem pro založení Sokola v Moravanech. Stalo se tak 21. března 1892. O rok později byl ustaven Sokol pěší, jehož činnost spočívala hlavně ve cvičení na nářadí. Zabýval se i organizováním výletů do okolí a pořádáním různých slavností. Cvičilo se v hostinci pana Schejbala v čp. 1. V r. 1898 měla Jednota Sokol 29 členů. Pořádala také divadelní představení a tělovýchovné akademie. V roce 1920 byla uspořádána sbírka na výstavbu vlastní sokolovny. Jejím stavitelem byl pan Petráň z Moravan a náklady na její výstavbu činily 320 000 Kčs. Od té doby slouží tělovýchově, zábavě a kultuře dodnes. V r. 1921 byl zde umístěn biograf. Prvním starostou Sokola byl pan Eduard Navrátil, řídící učitel a redaktor. Další léta si vyžádala nemalé úsilí k zaplacení dluhu. Konaly se proto taneční zábavy, divadelní představení, akademie apod. Začátkem 30. let tohoto století vzniká oddíl házené, o něco později i kopané. Ve stejném roce bylo vybudováno hřiště a koupaliště na řece Loučné v Platěnicích. Poslední akcí v první republice byla hojná účast na X. všesokolském sletu v Praze. Za druhé světové války byla činnost Sokola omezena a v době Heydrichiády byl zcela rozpuštěn. V Moravanech však nezanikl. Protože byla povolena sportovní činnost, přešel oddíl české házené pod hlavičku STAR Moravany a dál šířil dobré jméno naší obce po celé vlasti. Házená byla v té době na vysoké úrovni. Družstvo mužů hrálo I. ligu a družstva žáků a dorostu nezůstávala o nic pozadu. Hned po válce Sokol opět ožil. Už za rok zorganizoval na náměstí veřejné cvičení všech složek, podílel se na XI. sletu v Praze. V letech 1957 došlo k úpravě Sokolovny a v r. 1971 bylo vybudováno nové hřiště na kopanou v horní části obce. Teprve nyní jsou vypořádávány nároky původních vlastníků pozemků. Dnes tu pracuje také oddíl stolního tenisu a cykloturistiky. Bohužel, zaniklo původní, tradiční cvičení Sokola - nářadí a prostná ... 

SPOLEK KLICPERA
Divadelní ochotnický spolek Klicpera byl založen v roce 1910 a pracoval ještě po druhé světové válce. Mezi jeho významné činovníky patřil řídící učitel Viktor Flaišer, který byl zároveň nadšeným knihovníkem a později i manželé Lichtenberkovi. Jeviště a malý sálek nalezl pro svou činnost v hostinci pana Schejbala, později v nové Sokolovně. Spolek se podílel významnou měrou na kulturním životě obce. Pořádal nejen divadelní představení, ale i výlety, koncerty, přednášky a jiné kulturní akce. 

I. SVĚTOVÁ VÁLKA
Klidný život obce byl narušen I. světovou válkou v r. 1914. Z Moravan do ní narukovalo 210 mužů od 18 do 50 let. Během války z nich bylo 48 raněných, 14 občanů padlo a 8 zůstalo nezvěstných. Následovaly kruté doby i pro ty, kteří zůstali doma - ženy, děti, staré lidi. Projevil se nedostatek pracovních sil, následovaly časté rekvizice obilí a dobytka, mnohonásobně stouply ceny potravin a průmyslového zboží. U jednotlivých sedláků pracovali váleční zajatci. Na kampaň v tehdejším cukrovaru jich bylo přiděleno 150, ale zkušenosti - podle kronikáře - s nimi nebyly dobré. Ve velkém kradli vyrobený cukr a vyměňovali jej za tabák a potraviny . 

28. ŘÍJEN 1918
Prohlášení samostatné republiky bylo v obci nadšeně přivítáno. Zprávu o tom přivezli železničáři z Prahy vlakem, ověnčeným květinami a praporky. Hned večer byly na oslavu toho dne likvidovány nenáviděné císařské orlice na nádraží, poště a cukrovaru. V listopadu 1918 byla v Moravanech velká slavnost, spojená s výsadbou tří slovanských lip. První byla vysazena na počest amerického presidenta Wilsona u Sokolovny, druhá proti čp. 28 na počest presidenta Masaryka a třetí u silnice na Dvakačovice za tratí na Chrudim na počest Čechoslováků, padlých ve Francii. 

PAMÁTCE PADLÝCH
K uctění památky padlých a zemřelých ve válce, bylo rozhodnuto všemi korporacemi a zastupitelstvem obce vybudovat důstojný památník všem obětem války. Byl přijat návrh sochaře V. Semeráka a spol. z Olomouce, který nejlépe vyhověl podmínkám v ceně a provedení. Obelisk je vysoký 5 rn, čtvercový podstavec z leštěné žuly nese reliéfy: Loučení, Umírající voják na bojišti, Marné čekání a Návrat. Jeho cena byla 28 745 korun. Na této částce se podíleli občané, zastupitelstvo, politické strany i korporace. Pomník byl slavnostně odhalen 27 .srpna 1922 a umístěn do čela náměstí. Později byl doplněn i jmény padlých ve druhé světové válce. 

PRVNÍ SVOBODNÉ VOLBY
Těsně po ukončení první světové války byly vládou vypsány volby do obecního zastupitelstva na dne 15. června 1919. Se stranou socialistickou šla většina občanů z řad dělnictva, domkáři a chalupníci. Tato strana získala i v obecním zastupitelstvu 11 mandátů. Se stranou agrární šli střední a větší rolníci, kteří získali 3 mandáty. Místní inteligence, sympatizující se stranou národně demokratlckou, získala jeden mandát. Prvním starostou v samostatné republice byl v naší obci zvolen listonoš Josef Horák. Tenkrát netušil, že tuto funkci bude zastávat plných 25 let.

ELEKTRIFIKACE OBCE
Byla v Moravanech zahájena v roce 1920. Přičinilo se o to Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářstvích a živnostech. Zároveň se začalo budovat i veřejné osvětlení. V ulicích obce se postupně objevilo 25 světel. V roce 1920 bylo založeno Stavební bytové družstvo, do kterého se přihlásilo 32 členů. Stavebníkům stačilo zaplatit 10 % z celkové částky 138 000 Kčs. Ostatní jim půjčil na dlouhodobé splátky stát. Každý domek měl kuchyň, pokoj a spíž. Tyto domy vytvořily základ Masarykovy ulice. Značné obnosy byly věnovány na zvelebení obce a školy. Byla vybudována na náměstí další kanalizace, upraveny chodníky, došlo na opravu školní budovy a zahrady u ní. 

OKRAŠLOVACÍ SPOLEK
se významně podílel na úpravách obce hned po skončení první světové války a v některých případech dokonce ještě před ní. V r. 1813 byl při tehdejší Hospodářské besedě založen a hned se pustil do práce. Jeho zásluhou byly vydlážděny cesty k cukrovaru, ke Kostěnicím a Bořicům. Zároveň byl upravován parčík u cukrovaru a u sokolovny podle návrhu arch. Josefa Vaňka z Chrudimi. Park byl slavnostně otevřen 27 .května 1934. Přes válku byla činnost spolku pozastavena, ale hned po ní ve své činnosti pokračova1. Pamětníci si jistě připomenou nádheru růžově kvetoucí řady sakur v Komenského ulici, úpravy kolem kostela, v ulici 9. května a jinde. V r. 1932 byla vysázena třešňová alej k Čankovicům, upraveno prostranství u pomníku padlých, okolí fary a další. Zároveň s výsadbou třešňové aleje byly u písníku Výmol vysazeny topoly, které tam vidíme dodnes. Zatopený písník, kdysi eldorádo mládeže hlavně v zimním období, však postupně vysychal, až vyschl docela. V nedávné době byl zavezen odpadem až 3 rn vysoko. Dnes tam zůstala jen studna. Po náležité úpravě byla tam umístěna Sběma surovin a komunálních odpadů. 

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA
Po dvaceti letech trvání první republiky začala druhá světová válka. Po částečné mobilizaci, do které se zapojili nejen muži-vojáci, ale i většina místních zemědělců s koňmi a povozy, musela naše republika odstoupit část svého území - Sudet - Německu. Začátkem října byli z pohraničí vyhnáni Češi. V Moravanech našlo svůj dočasný domov 75 lidí, ze Slovenska a Podkarpatské Rusi se k nám přistěhovalo dalších 181idí. Nastaly zlé časy. V letech 1940-1945 bylo do Německa na nucené práce nasazeno 40 našich občanů, další byli posláni na zákopové práce. V letech 1939-1945 byli uvězněni v koncentračních táborech: František Bažant, který byl 28. 6. 1943 popraven v Terezíně, Josef a Anna Jiroutkovi a jejich dcera Jiřina Kubizňáková, Josef Pýcha, František a Emilie Vackovi a jejich syn Miroslav, Marie Valášková a František Horák. Jiří Klička byl popraven 6. 11. 1942 ve Wroclavi, František Zlesák byl zastřelen při pochodu smrti ve Flosenburgu 23. dubna 1945 a 5. května padl při přestřelce na nádraží v Moravanech Josef Svoboda z Platěnic. Tragicky zahynul také Josef Jiroutek, letec 312 bombardovací perutě, účastník bitvy o Anglii, dne 29. června 1944. Válku přežil František Vacek, příslušník I. čsl. samostatné obměné brigády na západě. Josef Jiroutek byl 14. 11. 1944 vyznamenán Čsl. válečným křížem im memoriam. Když se válka chýlila ke konci, projížděly naší obcí kolony německých uprchlíků z oblastí Polska a Ukrajiny. Tyto "národní hosty" musel obecní úřad řádně ubytovat. Pobyli u nás jen několik měsíců, než je strach před postupující frontou hnal zase dál. Nejotřesnějším zážitkem pro naše občany byl Osvětimský vlak smrti. V noci z 24. na 25. ledna 1945, za vysokých mrazů, zastavil ve zdejší stanici vlak, ve kterém se 3 500 politických vězňů tísnilo v 50 otevřených vagonech na uhlí. Vězni byli hladoví, nedostatečně oblečení, bosí. Lidé, kteří se tam právě nacházeli, jim házeli do vagonů jídlo, kusy oblečení, co měl kdo zrovna po ruce. Mnoho vězňů cestu nepřežilo. Na našem hřbitově jsou pohřbeni čtyři z nich. Byli mrtví a svou cestu skončili podél trati. Jejich jména se přes všechnu snahu nepodařilo zjistit. Známe jen čísla, vytetovaná na jejich zápěstích. V sobotu 5. května odzbrojila skupina našich mužů německé vojáky, umístěné ve škole i jinde. A krátce po té se tu objevili sovětští vojáci. V obci si zřídili kanceláře, kuchyň a pekámu. Pobyli tu do 6. června 1945, kdy se začali vracet domů. 

ŽIVOT PO VÁLCE
První akcí Národního výboru po válce byla pomoc postiženým formou peněžité i věcné sbírky, která se uskutečnila 14. až 17 .září. Organizoval ji tehdejší řídící učitel Viktor Flaišer. Všechna nutná sdělení občanům byla dříve vybubnovávána obecním policajtem. Obec však uvažovala o modernějším způsobu - veřejném rozhlase. Aby byly získány potřebné prostředky, byly uspořádány slavnostní dožínky a masopustní průvod. Rozhlas byl uveden do provozu v r. 1947 a náklady na jeho výstavbu činily 100 000 Kčs. V roce 1946 byly uskutečněny řádné volby. Národní výbor měl před sebou mnoho úkolů: v obci chybělo zdravotní středisko, pacienti museli za odbomými lékaři dojíždět buď do Holic, nebo do Pardubic. Zdravotní středisko bylo vybudováno v bývalé Vichrově vile. Postupně tam bylo umístěno zubní oddělení, dětský lékař a praktický lékař. Vila sloužila zdravotnickým potřebám až do nedávna, kdy byla v rámci restituce vrácena potomkům bývalého majitele. Nyní je zubní oddělení (bezbarierové, rozšířené o laboratoř), a dětské oddělení umístěno v adaptované budově nové mateřské školy. Praktický lékař si pro svoji činnost zakoupil vilku na sídlišti, kde provozuje svoji praxi v modemím, hezkém prostředí. 

USTAVENÍ ZEMĚDĚLSKÉHO DRUŽSTVA
Z původního zemědělského strojního družstva vzniklo v r. 1949 Jednotné zemědělské družstvo. Jeho prvním předsedou byl František Pelikán, rolník z Moravan. Družstvo mělo svízelné začátky, ale postupně do něj vstoupili všichni rolníci v obci. Někteří dobrovolně, jiní pod nátlakem. Přes problémy s nedostatečným strojním vybavením, ustájením, množstvím ruční práce, se však pomalu dostalo do tempa. V roce 1953 byla adaptována stodola v čp. 13 pro ustájení krav, následovala výstavba dvouřadého kravína, porodny prasnic, ocelové kolny atd. Významně tu pomohly státní dotace. Družstvo se rozrůstalo, zvýšila se i odměna za práci. V r. 1960 došlo ke sloučení se sousedním družstvem v Platěnicích, v r. 1961 přibylo družstvo v Moravanském, v r. 1973 se sloučilo s Moravanami i družstvo v Práchovicích. O čtyři roky později to byly Slepotice a v r. 1979 Trusnov a Jaroslav. Výměra družstva se ustálila na 2 996 ha polí a luk. Už v srpnu 1950 bylo rozhodnuto o výsadbě větrolamu na samé hranici katastrů Moravany - Kostěnice na písčité půdě. Větrolam měl chránit pole před erozí západních větrů. Měl také aspoň trochu nahradit naprostý nedostatek lesů v okolí Moravan. Zemědělské družstvo si vedlo velmi dobře. Postupně nakoupilo potřebné stroje a mechanizaci, vybudovalo vlastní, plně vyhovující stájové prostory, pořídilo linku na posklizňovou úpravu zma, má vlastní opravářské středisko. U nově budovaných kanceláří byla zřízena družstevní jídelna s kuchyní, kde se stravují nejen pracující členové družstva, ale i důchodci z obce. V roce 1993 bylo Jednotné zemědělské družstvo transformováno na Družstvo vlastníků. 

MATEŘSKÁ ŠKOLA
Zřízení mateřské školy předcházelo zřizování zemědělských útulků už v r. 1940. O děti se staraly ženy nejrůznějších kvalifikací. Docházely tam děti, jejichž matky pracovaly převážně v zemědělství. V r. 1943 se však projevila nutnost zřídit školu celoroční. Protektorátní úřady však zakázaly takové školy zřizovat. Byla připuštěna jen "nejvyšší nutnost", a tou byla práce pro Wehrmacht. Tehdejší ředitel místní továrny BESTRA, pan Valentin Svoboda však potvrdil špatnou morálku žen, pracujících v této továmě pro nedostatečnou péči o děti přesto, že v Bestře ani jedna taková nepracovala. Většina byla zaměstnána v zemědělství. Doklad doručil tehdejší řídící učitel Viktor Flaišer na ministerstvo do Prahy a školka mohla být zřízena při základní škole. V r. 1951 byla spolu s oddělením jeslí přemístěna do Vichrovy vily. Její prostory však nevyhovovaly a školka se stěhovala do vily MUDr. Vrabce. V r. 1969- 70 tam bylo vybudováno ústřední topení, školka byla upravena pro celodenní pobyt. V roce 1976 a v letech pozdějších, kdy se obec rozrůstala a přibývaly rodiny s malými dětmi, bylo rozhodnuto o výstavbě nové, třítřídní školy. Trvalo plných 10 let, než byl objekt uskutečněn. Dnes je v nové mateřské škole, umístěné vedle sportovního hřiště a slavnostně otevřené 2. června 1986, i sauna. Škola má velkou zahradu, způsobilou pro celodenní pobyt dětí na zdravém vzduchu. Děti jsou rozděleny podle věku ve dvou třídách. V poslední době se projevil menší zájem o toto zařízení, proto zde byla umístěna zubní a dětská ordinace. 

BESTRA - TOS - ČSAO
To jsou názvy továmy, která u nás existuje přes druhou světovou válku až do dneška. Bestra vyráběla součástky, nutné pro válku, a její představitelé zachránili mnoho lidí před nuceným nasazením na práce v Německu. Pilně také podporovali tělovýchovu, hlavně pak házenou. V roce 1948 byla továma znárodněna a přejmenována na Továmy obráběcích strojů. Po utvoření samostatného okresu Holice v padesátých letech byla přestěhována do Holic a její prostory v Moravanech zaujaly Československé automobilové opravny. Prvním vozem, který tu opravovali, byl Bedford už v r. 1953. Následovaly opravy vozů značky Tatra 27 s benzinovým motorem, Praga V3S, atd. Plán oprav se každým rokem zvyšoval. O pět let později byl zahájen celkový rozvoj závodu výstavbou nové haly s plochou 3 000 rn2. Akce byla dokončena v r. 1972 a hned byla zahájena výstavba nové jídelny. O rok dříve byla vybudována čistička vody, na kterou byla napojena i část obce. Továrna má vlastní vodojem a síť, přivádějící vodu z Olšin. Velmi potřebnou a vítanou akcí bylo vybudování svářečské školy v r. 1981. Plán oprav vozů se zvyšoval až do roku 1989, kdy se o tuto činnost začal projevovat menší zájem. Dnes je ČSAO společností s ručením omezeným. 

"POLÉVKY JAKO V MORAVANECH O POSVÍCENÍ"
Možná, že jste se také setkali s tímto úslovím. Jak vzniklo? Vypráví se, že v dávných dobách sužovaly obce houfy žebráků. Ti přicházeli hlavně o svátcích, kdy počítali s bohatší nadílkou. Tenkrát však dali hlavy dohromady sedláci v hospodě a domluvili se s hospodyněmi, aby místo obvyklých milodarů - drobných peněz, klobásek a koláčů - pohostily nevítané hosty polévkou. Prý byla dobrá, nudlová, ale dům domů jen a jen polévka - to bylo příliš. Žebráci se Moravanům "odměnili" známým úslovím, které se rozletělo snad po celém území Čech a Moravy. Obci se pak vyhýbali a objevovali se jen zřídka. Úsloví "polévky jako v Moravanech o posvícení" však zůstalo dodnes. 

Bylo by toho hodně, o čem psát, ale máme jen omezené místo. Samostatnou kapitolu by si zasloužila naše vzorná knihovna, která má opravdu bohatou historii, i celá řada osobností Moravan. Patřila by sem nezištná a obětavá práce bývalého předsedy Okrašlovacího spolku holiče Jana Horáka, který se zasloužil o úpravu obce výsadbou okrasných stromů a keřů, bývalých starostů a předsedů obce, atd. Budeme rádi, poslouží-li tyto řádky všem, kteří chtějí o své obci znát víc, než jenom její jméno, hlavně pak věci minulé tak, jak je zaznamenali kronikáři i naše paměť. 

DOSLOV
Rozvoj obce po druhé světové válce byl už pouze v rámci akcí "Z". Zásluhu na tom mají nejen poslanci MNV, ale hlavně obětavá práce občanů. V rámci těchto akcí byla zajišťována přístavba školy, výstavba školky, úprava veřejných prostranství, objevilo se nové nákupní středisko, vybudovaly nové chodníky, veřejný rozhlas. Změn se dočkalo i osvětlení obce, v posledních letech přibylo telefonních stanic, díky kabelizaci obce. Na východě Moravan bylo vybudováno nové sídliště, v severozápadní části se nové domy stavějí nyní. Byla budována hloubková kanalizace spolu s tolik potřebným vodovodem a novou čističkou odpadních vod. V roce 2000 byl vystavěn nadjezd nad tratí na silnici směřující do Holic, kde přejezd a závory bránily rychlejšímu provozu. Obec je kompletně plynofikována. V obci pracuje celá řada společenských organizací, jako je vedle již zmíněných hasičů a sokolů i svaz žen, rybářský spolek, máme tu chovatele hospodářských zvířat, zahrádkáře. Důchodci organizují činnost v rámci svého klubu, atd. Při posledním sčítání lidu měla naše obec celkem 1 126 obyvatel, z přidružených obcí pak Turov 164, Moravanský 107, Platěnice 224 a Čeradice 61 obyvatel. Na nově zvolené poslance obecního zastupitelstva, kteří zahájili svou činnost hned po listopadu 1989, čekaly nemalé úkoly, ale postupně se je daří plnit. Přejme si, aby v čele obce stáli vždy lidé zapálení pro věc, kteří budou dále šířit dobré jméno Moravan. My ostatní jim v tom musíme pomáhat. Děláme to pro své děti, pro jejich budoucnost. 


Na této stránce byly použity texty z publikace "750 let obce Moravany".

Redakce: Míla Shejbalová
Spolupráce: Miroslav Vacek
Kronikář: Libuše Mořkovská
Vydal: Obecní úřad Moravany, 1994

Důležitá hlášení

PŘIPRAVOVANÉ AKCE

po 04 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM
čt 07 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM
po 11 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM
čt 14 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM
po 18 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM
čt 21 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM
po 25 zář, 2017 18:30 - 19:30
Cvičení pro ženy v Moravanech - BODYFORM

SLUŽBY

Vinaora Nivo Slider 3.xVinaora Nivo Slider 3.xVinaora Nivo Slider 3.xVinaora Nivo Slider 3.x